Následující článeček poslal Kuba z Kopřivnice

Pobyt Napoleona Bonaparta na Moravě netrval dlouho, zapsal se však nesmazatelně do nejen do dějin, ale i do lidové slovesnosti. O Napoleonovi a jeho vojácích se vypráví spousta pověstí. Vybrali jsme jen dvě - první o Líšňácích, kteří se tehdy velmi blamovali, a druhou, v níž slavnému vojevůdci byla zdatnou soupeřkou hraběnka Kounicová. Muž velkého ducha byl znám svou malou postavou. Říká se o něm tato anekdota: Napoleon jednou potřeboval podat z jakési vysoké poličky mapu. Nedosáhl tam a požádal tedy svého generála. Ten mu ji podal se slovy: "Tady ji máte, Sire, já vám ji podám, já jsem větší." "Nikoli," odvětil Napoleon, "vy nejste větší, vy jste jen vyšší!" Kdyby tohle věděli Líšňáci, jistě by nedopadli tak, jak dopadli. Před bitvou u Slavkova prý viděl Napoleon vycházet rudě slunce. Považoval to za dobré znamení a skutečně - v bitvě tří císařů slavně zvítězil. Potom prý si slavkovské slunce stále připomínal, dokonce i na Svaté Heleně a do smrti na ně nezapomněl. Tím se mu vlastně stala Morava symbolem úspěchu a vítězství.

Mnoha jeho vojákům zachutnalo zdejší víno a zalíbily se i ženy, takže zde zůstali natrvalo. Dodnes o tom svědčí francouzská počeštěná jména, jež se zachovala v širokém okolí: André, Audy, Borret, Čikl (Chiquet), Chaupier, Daniel, Débef, Denéf, Doné, Femér, Frgal (Frégall), Foret, Gála (Galle), Glisneuf, Hodaň (Houdin), Irain, Lamarie, Lampir, Lavinger, Lerbletier, Letelier, Machain, De Martini, Moró (Moreau), De la Pierre, Preget, Rampl, Rouš (Rouge), Šalé (Schalet), Treu, Vilém (Willem), Žalio, Žaža.

Uvážíme-li, že dali přednost Moravě před sladkou Francií (a nic na tom nezmění ani poněkud demagogický argument, že se třeba prostě vrátit nemohli, protože v bitvě přišli o nohu), je to pro nás opravdu velká čest.